Potrat představuje předčasné ukončení těhotenství před dosažením viability plodu, zahrnující spontánní i medicínsky indikované případy, které vyžadují šetrnou gynekologickou péči, diagnostiku příčin a citlivou psychosociální podporu.
Ověřený odborný článek s praktickými radami, souvislostmi a konkrétními postupy pro danou oblast.
Ověřený odborný článek s praktickými radami, souvislostmi a konkrétními postupy pro danou oblast.
Ověřený odborný článek s praktickými radami, souvislostmi a konkrétními postupy pro danou oblast.
Ztráta těhotenství v prvním trimestru je bohužel relativně častou událostí postihující 15–20 % klinicky rozpoznaných gravidit. Ve většině případů (až 70 %) je příčinou náhodná numerická chromozomální aberace embrya (aneuploidie), která není slučitelná s dalším vývojem a nepředstavuje dědičnou vadu rodičů.
Z medicínského hlediska rozlišujeme časný spontánní potrat s krvácením a zamlklé těhotenství (missed abortion), kdy plod přestane prospívat bez vnějších příznaků. Při opakovaných ztrátách (habituální potrácení) je nezbytné komplexní vyšetření: genetika páru, antifosfolipidový syndrom, trombofilní mutace a hysteroskopické posouzení děložní dutiny.
Po jednom spontánním potratu je šance na úspěšné donošení dalšího těhotenství prakticky shodná jako u ženy bez předchozí ztráty (přes 80 %).
Z fyziologického hlediska se obvykle doporučuje vyčkat 1 až 2 proběhlé menstruační cykly, aby došlo k regeneraci endometria. Zásadní je však také psychická připravenost.
Vyšetřuje se karyotyp obou partnerů, trombofilní mutace (Leiden, protrombin), autoprotilátky (antifosfolipidový syndrom), funkce štítné žlázy a anatomie dělohy.